První roky života tráví dítě v prostředí své rodiny, její podmínky a nastavení pravděpodobně nejvíce (spolu s genetickou výbavou) formují jeho budoucí osobnost. A s tím samozřejmě souvisí i počet a věkový rozdíl sourozenců, jedná se o tzv. sourozenecké konstelace, touto teorií se zabýval psycholog Alfred Adler.
Existují tři základní skupiny:
Prvorození – mají sklony k perfekcionismu, jsou svědomití, spolehlivý, mají smysl pro odpovědnost. Rodiče na ně často mají příliš vysoké nároky.
Druhorození – mnohdy vystupují jako prostředníci mezi nejmladším a nejstarším sourozencem, snaží se vyhýbat konfliktům, jsou nezávislí a mezi vrstevníky oblíbení. Pokud do rodiny nepřibude další člen, často využívají postavení benjamínka se vším, co tato pozice obnáší.
Benjamínci - okouzlující a všemi zbožňované děti, umí zaujmout na první pohled. Vynikají v obchodních profesích, protože rády a zdatně komunikují s lidmi.
A aby to nebylo tak jednoduché, důležité jsou i věkové rozdíly mezi sourozenci a jejich pohlaví. Ideální věkový rozdíl podle odborníků se pohybuje od 18 měsíců do pěti let. Mezi dětmi s menším věkovým rozestupem se ovšem může objevit sourozenecká rivalita, tzn. že děti se vzájemně trumfují a žárlí na sebe. Pokud rozdíl přesahuje 6 až 7 let, jedná se o dva vedle sebe žijící jedináčky. Údajně je také lepší, když je starším sourozencem chlapec, protože si tak trénuje roli ochranitele žen. Vládne-li mu naopak starší sestra, může se následně ve vztahu buďto rychle dostat pod pantofel, nebo naopak nerespektovat ženskou roli.
A co na to mi rodiče? Pokud je to možné, srovnávání sourozenců a dávání jednoho druhému za vzor se úplně vyhněte, naopak podporujte spolupráci mezi nimi. Zralý rodič, který nemá problémy sám se sebou, miluje všechny své děti stejně a nikoho by neměl upřednostňovat.
zdroj: www.mcentra.cz
