1. Pomozme dětem pochopit svět

Jak naše dítě roste, stáváme se „překladatelem“, když se mu snažíme vysvětlit, jak svět kolem funguje a pomáháme mu vyrovnat se s životní realitou.

Jak pochopit složité situace? Existuje spousta situací, které mohou být pro děti matoucí. Pochopením těchto zkušeností jim dáváme jistotu, že s nimi mohou pracovat. „Vím, že jsi smutný, že si Míša dnes nehrál s námi v parku. Už si házel s míčem s jiným kamarádem. Je pořád tvůj kamarád. Co kdybychom ho pozvali, aby si k nám přišel tento víkend hrát?“

2. Zaměřme se na úsilí dětí

„Aby mohla tříkolka jet, je šlapání pedálů velmi těžké. Páni, ty jsi tak silný!“ K našemu dítěti tím vysíláme velmi důležité zprávy. Lepší než: „Maminka je na tebe tak pyšná!“ Se zaměřením na vytrvalost a úsilí, motivujeme dítě naučit se nové dovednosti – „vnitřní motivaci“. A ta je mocnou silou u starších dětí.

3. Neklaďme na dítě přehnané nároky

Pokud máme na dítě přehnané nároky a zlobíme se pak za každý jeho neúspěch, všechno je špatně. Dítě se má naučit, že je normální, když se něco nepodaří, že to patří k životu. Nedělejme z komára velblouda a malým neúspěchům se zasmějme. U těch větších zase dítě povzbuzujme. Jestliže potomek začne svým neúspěchům přikládat příliš velkou váhu, ke zdravému sebevědomí nedojde.

4. Učme dítě samostatnosti

Nepomáhejme dítěti s každou maličkostí. Dítě potřebuje prostor, aby udělalo něco samo od sebe. Jen tak se může naučit samostatnosti. Jestli chceme, aby si v budoucnosti dokázalo poradit samo, nechejme jej naučit se o sebe v rámci svých možností postarat. Je to šance, aby se dítě cítilo úspěšné. Doby největšího zklamání jsou ve skutečnosti zlaté příležitosti k vytvoření pocitu důvěry. Naučí se, že se může spolehnout na naše povzbuzení při hledání řešení. Samozřejmě, pokud se naše dítě snaží a zjevně nemůže splnit to, co chce, nabídneme mu malou pomoc. Poskytneme mu právě tolik pomoci, kolik je nezbytně nutné k překonání problému. Poté ustoupíme stranou a necháme ho úkol dokončit samotného. (Zeptejme se, zda ví, co může být příčinou problému. Nabídněme připomínky. Poskytněme podporu, aby bylo dítě úspěšné.)

• Pozor na míru soutěživosti

Potíže se sebevědomím mají často mladší sourozenci. Snaží se vyrovnat svému staršímu bratrovi či sestře, a pokud se jim to nedaří, ztrácí důvěru ve vlastní schopnosti. Je důležité dítěti vysvětlit, že od něj nikdo neočekává, že bude stejný jako sourozenec. Každý umí přeci něco jiného.

5. Chvála zmůže více než kritika

Už Jan Amos Komenský říkal, že pravý vychovatel se pozná podle toho, že zadává dítěti takové úkoly, které dokáže splnit. Nepovedlo se něco? Neodsuzujme dítě, ale pouze konkrétní čin. Například pokud zvrhne skleničku a pití se rozlije na stůl, neříkejte: „Ty jsi hrozný nešika, podívej se, polil jsi zase celý stůl.“ Takto formulovaná věta je špatná. Generalizujeme nepovedený čin na celého člověka a dáváme dítěti najevo, že je hrozný nešika opakovaně. Lepší je říci: „Vidím na stole rozlité pití. Budeme potřebovat hadr.“ Přestaňme děti kritizovat za každou maličkost. Kvůli rozlitému mléku se přece svět nezboří. Dávejme také pozor, zda si kritikou nevybíjíme jen špatnou náladu.

6. Hrajme si se svými dětmi

Aby se dítě dobře vyvíjelo, je potřeba se mu věnovat. Když je dítě neposedné a nenechá nás chvilku v klidu, odkážeme jej do dětského pokoje, aby si šlo hrát? Pak se nemůžeme divit. Dítě potřebuje především nás, rodiče, a nikde není psáno, že hry jsou určené jen pro děti a jejich kamarády. Chceme být vice než rodičem, chceme být nejlepším přítelem? Vymezme si čas na nejrůznější společné hry, při kterých si dítě nejen hraje, ale něco se i naučí. A pamatujme, že nejrychleji se dítě učí to, co ho baví. Jen zaměstnané dítě je šťastné dítě.

7. Dopřejte dítěti uznání úspěchů, ale pravdivé a nesrovnávejte s druhými

Chceme-li, aby dítě mělo zdravou míru sebevědomí, rada odborníku zní: od počátku se snažme „ukotvit“ dítě v realitě. To znamená hodnotit výsledky tak, aby to odpovídalo skutečnosti. Zapne-li si naše dítě v mateřské škole knoflíky, nemusíme mu říkat, že nikdo šikovnější než on neexistuje. Stačí říct: „To je prima, jak sis pěkně zapnul knoflíky.“ A pokud víme, že výkony dítěte nejsou nejlepší ze všech, tak mu to raději neříkejme. Není potřeba vychvalovat dítě do nebe, říkat mu, že má nejkrásnější oblečení z celé školky nebo že ho paní učitelka má nejraději ze všech. Pokud je dítě příliš zaměřeno na své výsledky a dělá vše, aby bylo nejlepší – je dobré se zamyslet nad tím, odkud toto pochází a zda (třeba i někdo jiný v rodině nebo školce) dítě učí srovnávat se s druhými. Dítěti můžeme ukázat nadšení, že překonalo samo sebe, ale ne druhé – např. „vidíš, dnes už jsi tu kaničku zavázal úplně správně!“ místo „vidíš, ty už tu kaničku umíš zavázat nejlíp ze všech“. Přehnané sebevědomí ale může být způsobeno také tím, že si dítě nevěří. Proto i u hodně sebevědomého dítěte dopřejme mu upřímného uznání toho, co se mu daří a co nám jako rodičům dělá radost.

zdroj: www.idnes.cz